FJ87: Covid test 2020-2021

Začátkem roku 2020 se začaly světem šířit šokující zprávy, které překvapeným lidem napříč planetou líčily, že kdesi v provincii Chuj-Pej unikl nebezpečný vir. Čínská chřipka, jak nemoc později překřtili novináři, začala okamžitě úřadovat. Společnost se musela za běhu vypořádat s realitou, která se nejvíc ze všeho blížila apokalyptickému filmu. Stali jsme se herci vlastních životů. Někde na konci příběhu zjistíme, jak jsme naplnili svou roli. Jak jsme prošli testem, který z nás učinil komparzistu, záporáka nebo třeba samotného tvůrce příběhu. Aby jsme se do té doby nezbláznili, je potřeba se trochu zabavit. Například malováním obrazů.

FJ 87 (Filip Jeřábek *1987, Praha)

Za všechno vděčím graffiti. Díky němu je moje tvorba ušetřena akademických dogmat a malířských nutností. Nepřemýšlím o kompozici, světlu ani proporcích. Prostě jen maluju a přitom využívám to, co už dobře znám: šipky, tvary, kombinace barev. Před prázdným plátnem stojím svobodně. Můj cíl není stát se národním umělcem. Chci si jen pustit hudbu, otevřít pivo a vypustit z hlavy svoje představy. Co bude dál, záleží na nich.

Filip je absolventem Vyšší odborné školy grafické v Hellichově ulici v Praze. Momentálním povoláním je kulisák, jinak je ale aktivní hned na několika tvůrčích frontách. Je členem kapely Gamrbz Reprs, napsal knihu – „ódu na sídliště“ – Klíč je na baru (2017; soukromý tisk) a je také polovinou projektu BEZ*VÁZ, nezávislého nakladatelství, založeného během pandemie koronaviru. Už v 11 letech Filip vytvořil své první graffiti. Graffiti jakožto výtvarné gesto projev ve veřejném prostoru, který je zcela svobodný a může se o něj pokusit prakticky kdokoli, nenávratně ovlivnilo jeho vidění světa. Stalo se natrvalo součástí jeho života. V roce 2013 začal vytvářet první linoryty, které o pět let později vystavil v pivní galerii Beer Knír. Od roku 2019 se intenzivně věnuje malbě. Filipovy obrazy jsou projevem
spontánní a momentální energie, přetavení principů graffiti na plátno. Nekonvenční geometrické abstrakce kopírují základní „stereotypy“ sprejerství, ostré linie kontrastují s výplňovými plochami bez jakéhokoli přechodu. Autorské krédo nebrat se vážně dovoluje Filipovi vzepřít se jakýmkoli formálním škatulkám a otevírá prostor pro experiment. Pracuje s akrylovými barvami, se sprejem, lodním lakem či voskovkami, zpravidla je v rámci jednoho plátna kombinuje. Vizuální účinek pak násobí sytost barev. Jako dominantní z Filipových obrazů vystupuje motiv hvězdy, a to v různých abstraktních či stylizovaných variacích nebo barevných ozvláštněních. Z počátku „anonymní“ hvězdy (2019) začaly dostávat výraz (2021). Jsou zasazeny do fantaskního vesmíru, kde se snaží vypořádat s různými situacemi (Ztráta soukromí). Hvězdy a planetky parafrázují nás, obyčejné smrtelníky, a jsou zasazeny do kontextu lidského života – hádají se, schůzují, usmiřují se (Nešťastné vyvrcholení výroční schůze). Samotné názvy obrazů a situace, které se na plátně odehrávají, patrně nejlépe ilustrují Filipův smysl pro hru a komiku. V řadě obrazů je také nenápadně přítomné prototypické médium umění ulice. Estetika graffiti je samozřejmě neodmyslitelně spjata s městskou krajinou. Svět betonu a industriálu, sídlištních věžáků nebo kouřících továrních komínů, se propisuje jako trvalá inspirace do Filipových velkoformátových maleb i drobnějších prací (Poletíme na Jupiter vypěstovat bodlák). Do strohého galerijního interiéru vnáší výjevy pestrého a syrového i surového světa exteriérů velkoměsta a periferie a my se společně s ním stáváme diváky pulzující ulice. Po úspěšné výstavě v poděbradské galerii G18, která proběhla v červnu 2020, se Filip vrací do veřejného prostoru, aby se podělil o obrazy, které namaloval během nucené koronavirové přestávky.